reklama

Běžci z východních stepí: Keře, které se pohybují

30.6.2017 – Jaroslav Monte Kvasnica
Když v květnu a červnu rozkvetou, dovedou poutníka dokonale zmýlit. Zdálky se totiž zdá, jako by se po stráni rozběhlo stádo bělostných oveček. Zblízka vás pak katrány tatarské omámí medovou vůní
Katrán tatarský (Crambe tatarica)
Katrán tatarský (Crambe tatarica)

Po odkvětu se celá rostlina odlomí a vítr ji žene mnohdy do značných dálek

  • Hlaváček jarní (Adonis vernalis)
  • Vlha pestrá (Merops apiaster)

Areál výskytu katránu tatarského se táhne od jihozápadní Sibiře přes ukrajinské roviny až do Rumunska. Výskyt této zajímavé brukvovité (Brassicaceae) byliny však zasahuje i do Srbska, Maďarska, Slovenska, Rakouska a Česka. Katrán tatarský je zařazen na Červený seznam České republiky mezi silně ohrožené druhy rostlin. Přísně zákonem chráněný je rovněž na Slovensku, v Maďarsku, v Srbsku a v Rumunsku.

Hlavy hnané větrem

Katrán tatarský (Crambe tatarica) je vytrvalá 30–80 centimetrů vysoká bylina s neobyčejně mohutným kořenem. Lodyha je přímá a tlustá, od své báze bohatě rozvětvená. Záplavou sněhobílých květů se katrány vyzývavě chlubí v květnu a červnu. Květy v hustých chocholičnatých latách omamně medově voní a neodolatelně přitahují hmyz – například i nádherné zlatohlávky zlaté (Cetonia aurata). Keře katránů milují slunné pahorky, stráně, okraje polních cest, sadů a vinic. Potřebují suchou hlinitou půdu, bohatou na minerální látky. Bez zajímavosti jistě není, že velice dobře snáší i ničivé stepní požáry.

TIP: Životodárná síla zuřícího ohně aneb Požáry lesa a krajiny

Tyto nápadné rostliny mají pozoruhodný způsob šíření semen. Po odkvětu se celá rostlina odlomí a vítr ji žene mnohdy do značných dálek. V průběhu „kodrcavé cesty“ se semena postupně uvolňují. Pro tento originální způsob „rozsévání“ jsou katrány nazývány stepními běžci. Geniálnímu básníku Janu Skácelovi odlomené keříky zase připomínaly uťaté hlavy tatarských nájezdníků:
„V září, když kořen v zemi uhnije
a podzim píská na psí kost,
po stepi vítr žene katránový keř.
Uťatá hlava letí po větru
A je mi úzko, je mi skoro k pláči…“
(Z básně Jana Skácela: Třmeny)

Adonis pro nemocná srdce

Při pátrání po katránech můžete na přelomu května a června nalézt další kvetoucí skvost panonských stepí – hlaváček jarní (Adonis vernalis), který rovněž pochází z Eurasie, a jehož výskyt se v nejjižnější části Moravy částečně kryje s výskytem katránu tatarského. Společně je můžete vidět například na Pouzdřanské drnové stepi – Kolby a rovněž v Pavlovských vrších. Hlaváček jarní se však vzácně vyskytuje i v Čechách, a to od Českého středohoří až po střední Polabí.

Tato atraktivní květina k sobě přitáhla množství lidových názvů: český elebor, falešný elebor, hořká tráva, zlatouš… Nádherné velké žluté květy, které září v bohatých trsech jako magická souhvězdí, jsou nepřehlédnutelné. Květy se pyšní dvaceti světlými okvětními lístky a pěti kališními lístky a mají až osm centimetrů v průměru. Hlaváček obsahuje silně toxické glykosidy, které jsou součástí mnoha léků na srdeční choroby.

Na skok v Česku

Pokud se vydáte na výpravu za kvetoucími skvosty, určitě nezapomeňte na skvosty létající. Právě v květnu se k nám totiž navracejí ze zimovišť v tropické Africe poslední „opozdilci“ –vlhy pestré (Merops apiaster). Jedni z našich nejvzácnějších ptáků z řádu strostloprstých (Coraciiformes) jsou velicí asi jako drozd. Mají modré bříško, žluté hrdélko a kaštanově hnědá a žlutá záda. Jejich ocasní pera jsou nápadně prodloužená; hlavička je „opatřena“ dlouhým šídlovitým zobáčkem. Vlhy připomínají přímým dynamickým stylem letu vlaštovky, ale je možné pozorovat u nich i let klouzavý. Neobyčejní opeřenci nejsou nápadní jen svým exotickým vzhledem, ale i hlasovým projevem. Ozývají se osmi až dvanáctičlennou řadou táhlých stoupajících výkřiků: „gee gee gee“.

Vlhy začínají hnízdit v květnu, ale častěji až v červnu. Hnízda si budují převážně v opuštěných pískovnách a v kolmých březích, do nichž si pomocí nohou a zobáku hloubí nory dlouhé 75–150 centimetrů. Samička do nich snáší 7–10 vajec, na nichž sedí střídavě oba rodiče po dobu 13–14 dnů. Po 25 dnech vylétají mláďata z hnízda. Potravou vlh pestrých je především blanokřídlý hmyz, ale také mravenci a jejich larvy. Tito nádherní ptáci nás opouštějí záhy – již v srpnu, nejpozději v září.


Kam za katrány a vlhami

Katrány tatarské můžete vidět v těchto místech

Pouzdřany – NPR Pouzdřanská step, Kolby
Hovorany – PR Hovoranské louky
Újezd u Brna
Okolí Čejče
Dolní Dunajovice – NPP Dunajovické kopce (zde se nachází nejrozsáhlejší středoevropská populace katránu tatarského)
PR Špidláky
Katrán byl rovněž zaznamenán v okolí Dukovan a uměle vysazen v Českém středohoří na vrchu Raná.

Žárlivě střežený grál

Přesné hnízdiště vlh pestrých vám nikdo neprozradí, ornitologové toto tajemství žárlivě střeží jako svatý grál a je to tak dobře. Vlhy jsou kriticky ohroženým druhem a jejich celkový počet na území České republiky nepřesahuje několik málo desítek hnízdících ptáků. Rámcově se dá říci, že citadelou výskytu vlh pestrých je u nás jižní Morava. Přesněji např. Přírodní park Výhon (v katastrálním území Blučina, Židlochovice, Nosislav), dále můžeme jejich hnízdiště objevit na Mikulovsku, Hodonínsku a Břeclavsku. Hnízdí i v okrese Kroměříž a výjimečně ve východních a jižních Čechách. Jestliže se vám je podaří objevit, je vždy třeba mít na mysli, že tito ptáci zasluhují naší maximální ohleduplnosti a ochrany.

Foto, ilustrace: 
Lukáš Vymazal
Zdroj: 
Příroda 6/2011
reklama