reklama

Kluci s klukama, holky s holkama: Zvířecí homosexualita jako evoluční cesta

4.9.2016 – Jaroslav Petr
Zvířecí homosexualita byla dlouho považována za nežádoucí anomálii. Ukazuje se však, že i pár složený z příslušníků stejného pohlaví může významnou měrou přispět ke zvýšení životaschopnosti živočišného druhu
Šimpanzi bonobo homosexualita
  • delfini homosexualita
  • homosexualita koala
  • homosexualita pavián
  • homosexualita potemník
  • homosexualita tučňák uzdičkový
  • homosexualita ústřičníci velcí
  • homosexualita užovka

Ona a on, samec a samice. To je základní model soužití nejrůznějších živočichů, který vždy slouží základnímu přírodnímu imperativu – plození potomstva. V přírodě však najdeme i svazky, ve kterých se dávají dohromady on a on popřípadě ona a ona.

Skandál newyorských tučňáků

Ošetřovatel tučňáků uzdičkových ze zoo v newyorském Central Parku Rob Gramzey si za šest let na zvláštní chování svých svěřenců Roye a Sila zvykl. Nehnuli se od sebe na krok, ovíjeli se navzájem krky, štěbetali si „do ouška“ a pářili se. Jen mládě mít nemohli, protože oba byli samci. Gramzey jim zkoušel „dohodit“ samičky, ale Roy a Silo o ně nejevili zájem. Popravdě, ani samice o Roye a Sila nestály. Přes nemožnost početí oba samci zjevně toužili po potomkovi. Zbudovali si hnízdo a místo vejce v něm zahřívali oblý kámen. Pak se jim naskytla příležitost k „adopci“. Jeden z „heterosexuálních“ párů tučňáků uzdičkových snesl dvě vejce. Tento druh tučňáka odchová jen jedno mládě, a tak bylo jedno z vajec odsouzeno k zániku. Gramzey je proto rodičům odebral a podstrčil jej do hnízda Roye a Sila. Ti se péče o vajíčko nadšeně ujali a vyseděli samičku, které dal personál zoo jméno Tango. Oba „tátové“ zvládli i výchovu „dcery“. Krmili ji, zahřívali a starali se o ni, dokud se neosamostatnila.

Příběh Roye, Sila a Tango se stal předlohou pro knižní bestseller, kniha byla vynášena do nebes i zatracována a ve Spojených státech nechala chladným jen málokoho. Američtí homosexuálové viděli v příběhu Roye a Sila jasný důkaz, že homosexualita je přirozený fenomén; mnozí konzervativně ladění Američané naopak považovali Gramzeyův čin za zvrácenost a chování tučňáků za porušení norem přírodních zákonitostí.

Zvláštní je na homosexualitě tučňáků to, že nejde zase o takovou vzácnost. Zoo v Central parku už měla páry tvořené samci i páry složené ze dvou samic. Dokonce i Tango si vybrala za životního partnera samičku.

Pakty ochranářského spojenectví

Vznik homosexuálních párů zvířat nelze vysvětlit výhradně vlivem zajetí a domestikace (viz Homosexualita vyvolaná zajetím). Páry tvořené jedním pohlavím najdeme hojně i mezi volně žijícími zvířaty v panenské  přírodě. Zatím vědci pozorovali takové dvojice u 1 500 druhů zvířat, donedávna se o tom ale ani mezi odborníky příliš nemluvilo.

První zmínky o pozorování párů živočichů stejného pohlaví pocházejí od přírodovědců z konce 19. století. Například francouzský entomolog Henri de Kerville zachytil ve skice dvojici samců brouka vrubouna posvátného při pokusu o páření. Celou první polovinu 20. století nahlíželi vědci na podobné chování u živočichů jako na nežádoucí anomálii a někdy se snažili zvířata z homosexuality „léčit“. Nejčastěji vsázeli na kastraci nebo na drastický zákrok, kdy při tzv. lobotomii dochází k rozrušení čelních laloků mozku.

Našli se ale i vědci, kteří se snažili pochopit, co zvířata k homosexuálnímu chování vede. Už v roce 1914 došel americký psychopatolog Gilbert Van Tassel Hamilton pozorováním paviánů a makaků k názoru, že sexuální aktivita mezi příslušníky stejného pohlaví představuje velmi účinný prostředek k posílení spojeneckých svazků. Zjistil, že samice vyhledávají pohlavní aktivity s příslušnicemi stejného pohlaví, pokud jsou ohrožovány jinými samicemi. Stejně tak se nabízejí mladí nedospělí samci silnějším dospělým samcům v naději, že s nimi vytvoří tandem, ve kterém budou chráněni před neurvalejšími samci z tlupy.

Sex místo rvačky

Stejný důvod jako u paviánů a makaků má zřejmě uzavírání homosexuálních svazků mezi nedospělými samci delfína skákavého. Tyto delfíní „gaye“ pojí opravdu pevná pouta a při útoku žraloka jsou ochotni nastavit za partnera krk. V dospělosti závisí životní úspěchy jednotlivých delfínů na fungování velice početných, dlouhodobých koalic. Ty jsou využívány i pro plození potomků v heterosexuálních párech. „Gang“ samců například pomáhá svým členům při „únosech“ samiček z cizích stád. Někdy se členové gangu o samici dělí, ale často uznávají, že na ni má přednostní právo ten člen, kdo si ji vybral. Pak spříznění samci unesenou samičku hlídají před dotíráním cizích samců a nedovolí se s ní spářit nikomu kromě jejich „kolegy“. Homosexuální svazky budované z mládí jsou pro delfíny základem pozdějších pevných a spolehlivých koalic.

TIP: Opravdu existují Yetti či Lochnesská příšera?

Poměrně nedávno byly podobné pakty pozorovány i u šimpanzů bonobo. Tito lidoopi jsou pohlavně velmi aktivní a silně promiskuitní, přitom polovina veškeré pohlavní aktivity padá na kontakty s příslušníky stejného pohlaví. Samice se navzájem otírají zevními genitáliemi tak často, že to zřejmě vedlo k anatomické adaptaci. Mají klitoris postavený tak, aby při tření o genitál jiné samice docházelo k jeho maximálnímu podráždění. Také samce bonobů lze často přistihnout při sexuálních hrátkách s jinými samci, výjimkou není ani orální sex.

Podle jednoho z největších znalců života bonobů Franse de Waala slouží těmto lidoopům sex k uvolnění napětí v tlupách. Když například dospělá samice uhodí cizí mládě a matka mláděte vystoupí na jeho ochranu, nekončí konflikt rvačkou, ale vzájemným třením vnějších genitálů. Stejně tak si pomáhají homosexuální aktivitou i mladé samičky, které před dosažením dospělosti opouštějí rodnou tlupu a hledají nový domov v cizí skupině bonobů. Počáteční averzi domácích samic překonávají překotnou homosexuální aktivitou a většinou tak dosáhnou snazšího přijetí do nového kolektivu.

Věrnost až za hrob

Časté jsou homosexuální svazky u ptáků a mohou být prospěšné v některých momentech rozmnožování. Například u labutí černých se někdy v období stavby hnízda dávají dohromady dvojice samců. Protože jsou samci labutí silnější než samice, je hnízdo zbudované samčím homosexuálním párem výrazně větší a bytelnější. V hnízdištích na havajském ostrově Oahu zase vědci zjistili u albatrosů laysanského, že samičí páry tvoří plnou třetinu všech hnízdících dvojic. Samice tohoto nádherného ptáka se nechají oplodnit některým ze samců z bližšího či vzdálenějšího okolí, ale jinak se k sobě chovají jako plnohodnotné sexuální partnerky a jsou si navzájem dlouhodobě věrné. Byl zaznamenán pár samic, který žil spolu plných devatenáct let.

Samice heterosexuálních párů kladou obvykle jen jedno vejce. U plné poloviny homosexuálních párů však snesou vejce obě samice a v jejich hnízdě proto najdeme dvě vajíčka. Při sezení však jedno vejce odsouvají stranou, a tak se nakonec vyklube mládě jen z jednoho. V péči o mládě homosexuální páry za heterosexuálními nijak nezaostávají a úspěšností ve vyvádění mláďat se jim zcela vyrovnají.

Podobné homosexuální páry tvoří i samice racka západního. Zhruba desetina samiček žije v trvalých svazcích se samicemi a své partnerce příležitostně „zahnou“ jen aby se samcem nechaly oplodnit. Pak se ale vrátí k samičí partnerce a spolu vychovají mláďata. Také homosexuální svazky racků přetrvávají řadu let.

Homosexualita jako evoluční výhoda

Sexuální vztahy mezi příslušníky téhož pohlaví pro vědce dlouho představovaly velkou evoluční záhadu, protože z něj nemohou vzejít potomci. I z tohoto pravidla však existují výjimky. U brouků potemníků moučných bylo pozorováno časté páření mezi samci. Samec, který se nachází v postavení samice, je k páření donucen hrubou silou. Je „znásilněn“ a do jeho pohlavních orgánů se přitom dostane sperma cizího samce. Když se „znásilněný“ samec následně sám páří se samicí, přenáší na ni i sperma cizího násilnického samce. Jde o jeden z mála případů homosexuálního chování, které vede přímo k početí potomstva.

Homosexuální svazky jsou mezi zvířaty tak časté, že zcela jistě nepředstavují poruchu chování. Musí přinášet významnou výhodu, která je v průběhu evoluce upřednostněna přírodním výběrem. Není pochyb o tom, že například u albatrosů laysanských funguje díky homosexuálním párům samic celá populace do značné míry jinak než v případě, že by se stavba hnízda, kladení vajec a péče o mláďata omezila jen na heterosexuální páry. Osamělé samice – mohli bychom si je označit za „svobodné matky“ – by zcela jistě nezvládaly všechna úskalí rodičovství tak úspěšně jako homosexuální pár. Svazky mezi samicemi tak přispívají ke zvýšení úspěšnosti celé populace a lze na ně nahlížet jako na evoluční alternativu tradičního způsobu rozmnožování a péče o potomky.

Jakmile se homosexuální svazky evolučně prosadí, formují další evoluci živočichů. Názorným příkladem se zdá být změna v umístění klitorisu samic šimpanzů bonobo. Také u samců potemníků lze pozorovat anatomické rysy, které znesnadňují vnášení spermatu do pohlavních orgánů samce „znásilněného“ při homosexuálním páření.

Plodnost spojená s homosexualitou

Mechanismy pro vznik a udržení homosexuálních svazků se u jednotlivých živočišných druhů liší. Například samce mušky octomilky předurčuje k homosexualitě genetický defekt, který jim nedovolí odlišit samici od samce. U tohoto hmyzu je homosexualita přísně dědičná. U jiných živočichů se při formování párů stejného pohlaví mohou uplatnit i nejrůznější vlivy vnějšího prostředí.

K těmto faktorům patří i domestikace a chov v zajetí. Zdaleka ovšem nejde jen o stres nebo nahromadění většího počtu jedinců téhož pohlaví na jednom místě. Svou roli mohlo sehrát i šlechtění. Člověk si často vybíral nejplodnější samice a gen, který předurčoval samice k plodnosti, mohl zvyšovat sklon samců k homosexualitě. Existence takových genů byla prokázána u člověka. Matky a tety homosexuálních mužů přivádějí na svět více dětí než matky a tety mužů s heterosexuální orientací. U domácích zvířat by mohla mít takové genetické pozadí homosexualita ovcí. Zhruba 6 % beranů se chce pářit jen se samci a odmítají páření s ovcemi, byť by byly v říji a byly s pářením svolné.

Vyvozovat z homosexuality zvířat hlubší závěry o lidské homosexualitě je však ošemetné. Evoluční kořeny homosexuality jsou velice různorodé a u člověka může má sexuální vztah příslušníků stejného pohlaví s velkou pravděpodobností úplně jiné příčiny než u tučňáků, bonobů nebo delfínů.


Homosexualita vyvolaná zajetím

Kritici případu Roye a Sila, tučňáků uzdičkových z newyorské zoo, celkem logicky argumentovali, že soužití tučňáků s příslušníky stejného pohlaví vyvěrá z nepřirozených poměrů vládnoucích v zoo a nebyli daleko od pravdy. Pozměněné podmínky zajetí přispívají k tvorbě homosexuálních svazků u mnoha živočichů. Jako názorný příklad lze uvést australské koaly medvídkovité. Volně žijící zvířata jsou většinou samotářská a vytvářejí výhradně heterosexuální páry. U koal chovaných v rezervacích však australští zoologové pozorovali homosexuální svazky mezi samicemi. Tyto samičky dokonce vydávají zvuky typické pro samce a pokoušejí se vzájemně pářit. Někdy se jich najednou oddává homosexuálním námluvám až pět.
Chov v zajetí s sebou nese značný stres, a homosexualita je proto často připisována na vrub negativních následků stresové zátěže. Vědci předpokládají, že koaly při homosexuálních námluvách zažívají určitou „relaxaci“. Svou roli zřejmě sehrává i nedostatek samců. Tučňáci jsou na tom podobně a v zajetí vytvářejí homosexuální páry výrazně častěji než ve volné přírodě.

Časté je homosexuální chování u domácího skotu. Například kráva, která je v říji, skáče na druhé krávy, jako kdyby se s nimi chtěla pářit v roli býka. V tomto případě však nejde jen o „vybití“ stresu. Pomocí vzeskoků na jiná zvířata signalizuje říjná kráva býkovi, že je sama připravena k páření. Jde zřejmě o adaptaci na život domácího skotu na pastvinách. U divokých turů vědci podobné chování nepozorovali. Například u gaurů žijících v pralesích jihovýchodní Asie je prakticky neznámé. V nepřehledném prostředí husté pralesní vegetace by vzeskoky samice býk snadno přehlédl a taková signalizace ochoty k páření by neměla smysl. Na přehledné pastvině je tomu však zjevně jinak. Homosexuální chování samic bylo pozorováno i u bizona žijícího na otevřených pláních prérií.


Tři v jednom „páru“

Homosexuální svazky mohou zvyšovat životaschopnost mláďat. Například u ústřičníků velkých soupeří samice o přízeň samců a některým hrozí, že zůstanou „na ocet“. Proto se připojí k heterosexuálnímu páru a vytvoří s nimi polygamní trio. Takové „trojky“ představují obvykle asi 2 % kolonie ústřičníků.
V některých z těchto trojčlenných „rodinek“ má každá samice své hnízdo a nepřestávají mezi sebou soupeřit o přízeň a pomoc samce. Některé trojice však budují jen jediné hnízdo. V těchto případech se mezi samicemi rozvíjí silný homosexuální vztah. Samice se páří mezi sebou i se samcem. Trojice pečující o jediné hnízdo jsou při vyvádění mláďat jasně nejúspěšnější. Podle všeho je rodičovská „trojka“ schopná lépe ohlídat mláďata před přirozenými nepřáteli.


Homosexualita jako finta

Výhodu při plození vlastních potomků získávají homosexuálním pářením samci americké užovky proužkované. Tito hadi se páří záhy po procitnutí ze zimního klidu. Samců je mnohem více než samic, a tak se kolem jedné samice v klubku shlukne i desítka roztoužených nápadníků. Samice vylučuje typickou „vůni“, která samce neodolatelně láká. Někteří samci jsou s to na nějakou dobu získat samičí vůni a nabízejí se k páření všem samcům v okolí. Odlákávají tak soky od samičky na odlehlé místo, kde pak produkci samičí vůně zastaví. Ošálené protivníky ponechají na místě a sami se vracejí k samici, aby se s ní spářili.

Tagy: 
Foto, ilustrace: 
Shutterstock
Zdroj: 
Příroda 2009/12
reklama