reklama

Kouřové hory Karpat: První slovenská soukromá rezervace

7.3.2017 – Jaroslav Monte Kvasnica
Ve slovenském regionu Šariš se nachází málo známé pohoří Čergov, které je mimo jiné útočištěm velkých evropských šelem. Čergov má i jeden zcela mimořádný primát – první soukromou rezervaci na Slovensku
Čergov Slovensko
Iluze dokonalé divočiny

Pohoří Čergov patří do subprovincie Východních Karpat a je jedním z flyšových pohoří Slovenska

  • Čergov Slovensko
  • Čergov Slovensko
  • Čergov Slovensko
  • Čergov Slovensko

Stoupali jsme od křišťálových vod potoka Tokáreň promáčenou bujnou vegetací. Cesta vedla strmě vzhůru a májový liják po suchém jaru štědře hasil žízeň horského lesa. Vítr sháněl mraky do údolí a vrhal nám za límce pečlivě zapnutých bund ledovou sprchu zatímco z okraje mýtin bedlivě pozorovali naše pohyby karpatští jeleni.

V sedle Lysina déšť zeslábl, vítr zesílil a nám proběhlo po těle nepříjemné mrazení. V husté mlze kolem nás se v bláznivém tanci klátily jalovce. A náhle – jako když se v divadle rozhrne opona – se mlha potrhala a nám se otevřel široký rozhled. Příroda explodovala zelení. „Smokies!“, vydechl údivem můj zcestovalý kamarád Filip, který fotografoval ve většině severoamerických národních parků. Cáry mlh stoupaly do výšky jako chocholy dýmajících sopek, jako ohňové signály lesních národů pohanských dob. Kolem nás se ovšem do daleka neprostíraly americké Smoky Mountains (Kouřové hory), nýbrž slovenské pohoří Čergov.

Krajina lahodnosti

Hřebeny slovenských hor se tiše a pokojně vlnily. Na rozdíl od kruhů na vodní hladině se ale zelené vlny neuklidňovaly a vytvářely atmosféru věčné jistoty. Seděl jsem na plochém balvanu a nemohl nasytit hladové oči. Přes pěšinu pod mýma nohama vlekl mravenec jakýsi náklad a v křovinách se hlučně živil ořešník.

Snažil jsem se co nejpřesněji vybavit slova Hany Rysové a Václava Cílka z úvodu jejich knihy Tichý břeh světa: „Všude kolem nás a právě teď vítězí rychlost nad pomalým pohybem, hluk přehlušuje ticho a politika vítězí nad kulturou. Ale při pohledu do minulosti to není pravda. V delším časovém období zůstává z pyšné a brutální historie sediment úsměvu, klidu a jakési tíže. Jak je to možné, nevíme. Při pohledu do minulosti vzpomínáme na hudebníky a básníky, ne na bankéře a policejní náčelníky. Jméno významného a mocného cenzora si nakonec připomeneme jenom proto, že kdysi bránil Máchovu Máji. Stěží si vzpomeneme na dvě tři jména ministrů, kteří vládli před dvaceti či třiceti lety, ale knih, filmů a melodií z té doby známe desítky.“

TIP: Lesy a pralesy Valašska aneb Nenápadné kouzlo Hostýnska

Letadlo přeletující nad Čergovem působilo navzdory přítomnosti 21. století opravdu velmi nepatřičně. Polský básník Jerzy Harasymowicz vydal v roce 1957 básnickou sbírku Návrat do krajiny lahodnosti. Při pohledu do krajiny Čergova jsem měl neodbytný pocit, že jde právě o toto místo.

Dědici Dona Quijota

Obec Tulčík (1 296 obyvatel) neleží ve španělském kraji La Mancha, najdete ji jen pár kilometrů od Prešova. Přesto se sny, které se zrodily v hlavách členů Lesoochranárskeho zoskupenia VLK, sídlícího právě v Tulčíku, až nápadně podobají snům důmyslného rytíře dona Quijota. Před mnoha lety iniciovalo seskupení VLK (kromě mnoha dalších ekologických aktivit) peněžní sbírku nazvanou „Kúp si svoj strom“, jejímž cílem bylo zakoupit v oblasti Čergova co největší území a vyhlásit jej za rezervaci. V dubnu 2004 se pábitelský sen ekologů stal skutečností: díky peněžním příspěvkům ze Slovenska a dalších osmnácti zemí světa mohlo být zakoupeno území o rozloze 21,4 hektaru. Na něm pak byla vyhlášena první slovenská soukromá rezervace, nesoucí hrdé jméno „Vlčia“.

Na Čergovu si stromy kupují i Češi, obvykle prý jako svatební dar. Svůj strom zde má také bývalý český prezident Václav Havel nebo písničkář Jarek Nohavica. Kuriozitou je, že jeden mnišský řád si kupuje pouze mrtvé ležící stromy.

Činnost sdružení má mnohé sympatizanty, ale také četné odpůrce. I do českých médií se VLK dostal například nekompromisním bojem za ochranu Tiché doliny ve Vysokých Tatrách a nepřehlédnutelnými protesty proti těžbě kalamitního dřeva, které schválila slovenská vláda. Zásadovým ochranářským postojem a nesmlouvavými přístupy je VLK trnem v oku k přírodě nešetrným podnikatelským postupům a jejich strůjcům a vykonavatelům.

Kup strom, zachráníš zvěř

„Rezervace se nachází v jedlobukovém stodvacetiletém lese,“ napsal mi náčelník sdružení ing. Juraj Lukáč. „Peněžní sbírka Kúp si svoj strom nadále pokračuje: naším cílem je Vlčiu stále rozšiřovat. Ideálem je pak dosáhnout přísně chráněné rozlohy 5 000 hektarů.

Před lety se mohla zdát myšlenka na vytvoření rezervace zcela nereálná, ale v současné době v již existujícím prostoru žije pětičlenná smečka vlků, dva rysové a jeden medvěd. Také zde loví orel skalní a tři orlové křiklaví.

Je však třeba si uvědomit, že smečka vlků v Karpatech potřebuje ke svému životu asi 5 000 hektarů – tj. 50 km čtverečních. To je rozloha typického teritoria; v extrémních případech však může teritorium smečky mít až 30 000 hektarů – tj. 300 km čtverečních. Medvědovi zpravidla stačí okolo 800 až 2 000 hektarů a rysovi asi 1 000 hektarů. Z těchto čísel je zřejmé, že 21,4 hektaru rezervace je jen malou částí bioregionu velkých šelem na Čergovu. Také je jasné, kde má původ kýžená velikost rezervace – má za úkol poskytnout nutný minimální prostor pro jednu vlčí smečku a další divoce žijící zvířata.

Ráj klidu a terénních motorek

Že vlci na Čergovu skutečně žijí, jsme se měli přesvědčit záhy. Přímo na hřebenové stezce jsme objevili vlčí trus – dva válce plné jelení srsti. Pěšina nás za chvíli dovedla na vrchol Velké Javoriny (1 079 metrů nad mořem), pod níž se první soukromá rezervace Vlčia nachází.

Krásné přírodní partie nás přivedly až k útulné turistické chatě Čergov. Tady jsem byl nucen přiškrtit své malamuty na vodítkách. Vousatý správce právě pobíhal s velkou lahví mléka zakončenou dudlíkem za temperamentním jelením kolouchem. „Přinesly nám ho děti a naše fenka bernardýna ho adoptovala,“ pochlubila se novým přírůstkem do rodiny blonďatá paní správcová.

Vzali jsme zavděk občerstvením a pochvalovali opékanou klobásku, žejdlík piva i božský klid. „To máte někdy vidět o víkendu,“ vrátila nás na zem šarmantní čtyřicátnice. „Jezdí sem party mladých na terénních motorkách a čtyřkolkách. Zákazy pro ně neplatí. To víte – zlatá mládež,“ posteskla si.

Balet na nebi

Čerstvý vlčí trus jsme objevili i u osady Ambrušovce, dokonce nedaleko posledního stavení. Po dopoledním dešti nebylo ani stopy a mezi mraky už dokonce prosvěcovalo nesmělé slunce. Hlasité kvorkání nás donutilo zvrátit hlavy vzhůru: vysoko na obloze pořádala aviatickou produkci pětice krkavců. Přírodní národy nazývají krkavce „vlčími ptáky“; jejich mezidruhové přátelství vstoupilo do legend a mýtů Indiánů, Inuitů i národů Sibiře. Z „paktu o neútočení“, podepsaného kdysi pradávno krkavčím zobanem a vlčím tesákem, mají prospěch oba druhy.

Krkavci se přiživují na vlčí kořisti a vlci naopak naslouchají varovnému pokřiku černých letců, kteří mají ze vzduchu dokonalý přehled o potenciálním nebezpečí. Kdo však měl to štěstí pozorovat společné hrátky vlků a krkavců, pochopil, že jde o něco víc – o vzájemné sympatie. Markantní je to i při chovu vlků v zajetí ve velkých výbězích, kam se za nimi slétají krkavci z dalekého okolí. Krkavci patří (společně s papoušky) k nejinteligentnějším ptákům a vlci k nejinteligentnějším šelmám. S nadsázkou lze říci, že oba druhy „jedou na stejné vlně“.

Až za šera jsme pomalu sestupovali do údolí. Kolem nás pospíchaly křišťálové vody potoka Tokáreň. Šepotaly si mezi kameny, na skalních prazích a mezi příbřežní vegetací, která se žíznivě skláněla k hladině potoka z prudkých kamenitých břehů. Iluze naprosté divočiny byla dokonalá. Přál jsem si, aby z tmavnoucích horských svahů zavyl vlk, ale neposkvrněné ticho narušovala jen mumlavá píseň vody. Snad někdy příště. Na Čergov se někdy určitě vrátím a Vlčia bude zase o něco větší …


Pohoří Čergov

Téměř nenarušená příroda Čergova se nalézá ve slovenském regionu Šariš a patří do okresů Sabinov, Stará Ľubovňa a Bardejov. Pohoří Čergov náleží do subprovincie Východních Karpat, nejvyšší vrchol Minčol dosahuje výšky 1 157 metrů. Toto pohoří patří ke flyšovým pohořím Slovenska, jehož původní vegetací byl bukový les. Ve vyšších polohách se nachází pásmo kyselomilných bučin, zatímco v nižších polohách rostou květnaté lesy a v podhorských nivách převažují především porosty statných dubů. Územím Čergova probíhá hlavní evropské rozvodí – řeka Poprad patří k úmoří Baltského moře a území odvodňované řekou Torysou náleží k úmoří Černého moře.


Kup si strom

Pokud někoho zaujala bohulibá akce koupě stromu, více se může dozvědět na internetové adrese www.wolf.sk/sk. Pod odkazem Kúp si svoj strom a dalšími podsložkami získáte vyčerpávající informace. Jeden strom stojí 50 eur.


Rady do batohu

Nenechte si ujít

Bradlové pásmo – přírodní památka o výměře 20,1 ha (vyhlášena roku 1981). Deset samostatných skalních bradel je příkladem erozního reliéfu (přístup z Kamenice).
Minčol (1 157 m n. m.) – nejvyšší kopec Čergova, který má charakter holého vrcholu s typickou karpatskou horskou květenou, jež zasahuje i do lesních společenstev. Nejlépe se na něj dostanete po značené turistické trase z Kamenice.
Sokolí dolina – se nachází v jižním svahu Minčolu. Vytvořil ji Sokolí potok, pramenící pod Minčolem, který se hluboce zařezává do flyšových hornin. V levém svahu lesnaté doliny se nachází mohutná Sokolí skála (vysoká cca 60 m). Pod ní je nižší bradlo se skalním oknem.
Vlčia – první soukromá rezervace. Nachází se pod vrcholem Velké Javoriny. Přístupové možnosti – např. z Červené Vody nebo z romské osady Majdan.
Šarišské Jastrabie – rolnická obec, která byla původně královským loveckým revírem. V obci je několik zachovaných srubových dřevěnic se šindelovými střechami.
Sabinov – historické jádro města bylo vyhlášeno za památkovou zónu.
Nový hrad – zřícenina hradu se zbytky jádra, věže a opevnění (značený přístup ze vsi Ľutina).
Hervartov – obec s monumentálním dřevěným kostelem sv. Františka z Assisi (nejstarší dřevěný kostel na Slovensku, který byl postaven v gotickém slohu kolem roku 1500). Srubová stavba ze vzácného tisového dřeva je odeskována a kryta šindelem. Má polygonální svatyni a čtyřhrannou věž.
Frička – obec s dřevěným kostelíkem sv. archanděla Michaela (národní kulturní památka). Byl postaven v roce 1829.

Jak se tam dostat

Východištěm do pohoří Čergov je například město Sabinov a vesnice Červená voda, Hanigovce nebo Kamenica. Východní částí Čergova prochází dálková turistická trasa – Štefánikova magistrála (767 km) – dříve Cesta hrdinov SNP –  spojující Dukelský průsmyk s malokarpatským Bradlem a dále pokračující na Děvín u Bratislavy.

Mapa

Při průzkumu popisovaného pohoří bude zájemcům dobrým orientačním vodítkem turistická mapa Čergov (č. 104) v měřítku 1:50 000, kterou vydala VKÚ Harmanec.

Foto, ilustrace: 
Filip Chludil
Zdroj: 
Příroda 11/2010
reklama