reklama

Krása a bohatství Babího lomu: Na hřbetě červeného draka

27.7.2017 – Jaroslav Monte Kvasnica
Rozeklané červené skály Babího lomu, které se ježí mezi fantasmagoricky tvarovanými borovicemi, připomínají hřbet číhajícího draka, na němž s oblibou tančívá bouřlivý vítr
Babí lom
Jen rozevřít a mávnout

Skalní útvar zvaný Křídla

  • Babí lom
  • Babí lom
  • Babí lom
  • Babí lom
  • Babí lom

Severně od Brna se vypíná nepřehlédnutelný Babí lom, který převyšuje moravskou metropoli o 330–370 metrů. Červené devonské sedimenty zde popustily uzdu kamenné fantazii a vytvořily úchvatnou lokalitu, jejíž genius loci dýchá z každičkého milimetru.

Kouzlo Moravského Švýcarska

Výrazný skalní hřeben, který se tyčí nad Lelekovicemi, již drahný čas přitahuje pozornost výletníků. Koneckonců to dokládají zažloutlé fotografie dam v dlouhých šatech a v kloboučcích a džentlmenů v redingotech a cylindrech před skalními útvary. Kdysi tu stávala dřevěná Merhautova rozhledna, Ripkova vyhlídka (na jižním vrcholu) a Wiesnerova chata (u Bukové studánky). Babí lom byl pro svou vyzývavou krásu nazýván Moravským (či Brněnským) Švýcarskem a jeho neobyčejnou krásu určitě pociťoval i básník Petr Bezruč, který zde s přáteli vždy 1. listopadu zapaloval svíčky za mrtvé kamarády.

TIP: Rezervace Maštale ve Východních Čechách aneb Labyrinty kamenných poutníků

Dodnes se udržuje tradice novoročních výstupů na Babí lom, která se datuje od konce 70. let 20. stol. Již mnohem dříve, v roce 1884, ale pěl na toto místo ódu K. Gartner v článku Der Babylom bei Brünn: „Morava sice není zemí, kde citrony kvetou a i bez zhlédnutí Brna lze klidně zemřít. Kdo zamíří svůj pohled z Brna k severu, všimne si modrého, všechny své sousedy převyšujícího vrchu kuželovitého tvaru, mohutně se vypínajícího nad běžnou úroveň krajiny – Babylomu.“

Rozmarná fantazie přírody za pomoci mrazu, eroze a vichru vytvořila z devonských sedimentů bizarní panoptikum miniaturních věží, skalních útvarů, útesů a stěn. Pokroucené borovice dotvářejí magickou atmosféru a zanášejí poutníkovu fantazii do říše japonských akvarelů.

Babylon jmen

Záhada kolem názvu Babího lomu vyvolávala řadu dohadů. Dříve se předpokládalo, že tak bylo pojmenováno místo, kde se „lámaly baby“ – starobylé kultovní idoly starých Slovanů – ale tato hypotéza byla již dávno odborníky opuštěna. Souběžně s názvem Babí lom nesla lokalita i jméno Babylon a v 15. století je jí dokonce říkalo Kozí hřbety.

V německém průvodci (Führer durch Brünn und Umgebung) z roku 1912 se dočteme: „Když jsme se rozhlíželi z brněnského Špilberku, upoutal nás zvláště Hexenstein (Kámen nebo Skála čarodějnic) – Babylom. Znovu a znovu se proměňuje vzhled tohoto lesa. Ze slunečného, protepleného přechází do zachmuřeného a temného houští a téměř hrůzný šepot z něj vycházející naznačuje blízkost Kamene čarodějnic. Cesta prudce stoupá, až náhle stojíme před vzhůru se tyčícími skalními kolosy – skalnatý hřbet Babylomu byl dosažen. Ten krásný Babylom, jenž je obklopen kouskem romantiky, zvláště k večeru, když modrá mlha zahalí lesy, údolí i rovinu, nebo vůbec v noci, kdy klamavé světlo měsíce se mihotá nad skalami a dává jim strašidelný nádech. Lidská fantazie zabydluje pak tu skalní divočinu postavami noci čarodějnic a představuje si celý čarodějnický rej.“ Podobné zajímavé úvahy kolem zmatku místních jmen však přenechejme etymologům, my se spokojíme s možností odhalit něco z fyzické krásy Babího lomu.

Dlouhá cesta ke kráse

Pásmo devonských sedimentů je v námi popisované oblasti mezi Svinošicemi a Ivanovicemi dlouhé sedm kilometrů. Na zemský povrch však výrazně vystupuje jen na Babím lomu, který ve svém nejvyšším bodu dosahuje výšku 562 m n. m. Tato cenná a vzácná lokalita zaujímá plochu 23,39 hektaru a od roku 1980 je přírodní rezervací.

Vývoj hřebene Babího lomu je dlouhý. Začal už někdy při vrásnění na konci prvohor, ale podstatnou dobou pro vývoj oblasti bylo především období mladších třetihor, kdy na okraj českého masívu „zaútočily“ horniny vrásnících se Karpat. Posledním, avšak klíčovým, obdobím byly starší čtvrtohory v době ledové. Tehdy země promrzala do hloubky 100–150 metrů. Ve skalách byl navát sníh upěchovaný vichrem. Ten se při tání měnil v led, který trhal a tvaroval skály.

Křídla na vrcholu skal

Na nejvyšších místech hřebene spadají k východu výrazné strmé skály. Právě na těchto místech se dochovaly poslední fragmenty reliktních borů. Všude jinde převažují duby s příměsí habru a ojedinělými buky.

Skalní plotny, jako by promyšleně a záměrně uložené kyklopským stavitelem, vytvářejí průrvy, úchvatné skalní útvary i skalní okna. Roztodivné skalní sestavy mají pochopitelně svá jména – najdete zde Ztracené skály, Paraple, Panenské skály, Ploutev, Velkou šikmou věž, Křídla a mnoho dalších. Mezi skalami trčí torza vývratů a jako hadi se proplétají plazící se kořeny. Z hřebene se okouzlenému poutníku otevírá řada nezapomenutelných výhledů na předpolí Českomoravské vrchoviny.

Rozhledna a nenápadný potomek

Na jižním okraji hřebene byla zásluhou lelekovického rodáka MUDr. Rudolfa Albrechta vystavěna v letech 1959–61 rozhledna, kterou projektoval ing. arch. M. Korvas. Z plošiny patnáctimetrové rozhledny, na kterou vede třiačtyřicet schodů, se otevírá takřka kruhový výhled. Návštěvníci se mohou kochat pohledem na Českomoravskou vrchovinu, Velký Lopeník, Drahanskou vrchovinu, Chřiby, Bílé Karpaty či Pavlovské vrchy. Několikrát do roka, zejména při zimní inverzi, je odtud vidět na sta kilometrů daleko, takže lze prý dohlédnout až na čtyři horské skupiny Východních Alp.

Impozantní hřeben Babího lomu má svého utajeného „levobočka“. Asi 350 metrů od Poslední skály se můžete s devonskými křemennými slepenci setkat ještě jihozápadně od Záhumenní v Lelekovicích. Skalky ovšem nepřesahují výšku jednoho metru.

Místo pro stromy i zvířata

Babí lom ovšem není jen místem nevšední kamenné krásy. Zároveň jde o významnou a vyhledávanou botanickou lokalitou, která poutala pozornost přírodovědců již od konce 19. století. Stačí nahlédnout do díla Moravská květena, jejíž autoři Oborny, Formánek a Polívka věnovali Babímu lomu několik hutných stran. Floristický výčet zdejších druhů by byl nekonečný, proto vyberme pouze několik nejvzácnějších druhů, kterými lokalita oplývá – lilie zlatohlavá (Lilium martagon), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), jedle bělokorá (Abies alba), jilm horský (Ulmus glabra), růže plstnatá (Rosa tomentosa)…

Ani z hlediska české fauny není Babí lom nezajímavý. Zastihnete zde převážně běžné druhy plazů, savců i ptáků. V posledních letech tady několikrát opakovaně zahnízdil krkavec velký (Corvus corax), zatímco dříve hnízdící výr velký (Bubo bubo) na lokalitě v současné době patrně pouze loví. Výhled z babího lomu si zřejmě oblíbil i čáp černý (Ciconia nigra). V okolí se vyskytuje srnčí i černá zvěř, loví zde lišky a po potravě slídí i jezevec.

Cesta duchovní i dobrodružná

V devadesátých letech 20. století vznikla na Babím lomu nová tradice. Skupinka lidí z Brna a Lelekovic, která byla inspirována vrchem Križevac nad poutním místem Medžugorje v Hercegovině, pořádala v roce 1994 křížovou cestu na Babí lom. Křížová cesta má 14 zastavení a končí cca 30 m pod rozhlednou. Dnes je již vandaly poškozená, a tak byla jednotlivá místa označena malými křížky na stromech a obrázky ve foliích. Na květnou neděli se zde pořádá pouť pro rodiny s dětmi, kterou vede kněz z vranovského kláštera paulánů.

Babí lom nadchne poutníka v každém ročním období. Na jaře probouzející se zelení a ptačím zpěvem, na vrcholu léta omamnými vůněmi a rozpálenými skalami. Podzim je učiněnou orgií barev a symfonií větrů a v zimě můžete na skalinách i na stromech obdivovat fantastické námrazy. Za sněhu a ledu se ovšem výlet může změnit v dobrodružnou a někdy téměř nebezpečnou výpravu.


Rady do batohu

Nenechte si ujít

V okolí Babího lomu najdete mnoho udržovaných studánek: Olšovou studánku, Brčálku, U lavek, U Huberta, Studánku míru, U dvou srnek, U spálené skály a Bukovou studánku.

U značených cest objevíte vtipné plastiky Jana Nováka: Lelkovadlo – kde se můžete „zbavit svých lelků“, Pohled na nekonečno (sympatická ležatá osmička), Poseidonův trojzubec (v zahradě ve Vranově), Socha Ponávky (v Lelekovicích), Mojžíšovy desky (na náměstí ve Vranově).

Bohdan Jeřábek vytvořil kamennou kašnu – „Pítko“ v České.
Václav Kyselka zase vytvořil úsměvné Brejlení (na nádraží v České); rázujícího Chodce (u České) a Vraní sloup (ve Vranově).

Milovníci sakrálních staveb si určitě nenechají ujít Mariánské poutní místo mimořádného významu – kostel Narození Panny Marie ve Vranově u Brna.

Literatura a mapa

Podrobné a komplexní informace o minulosti i současnosti Babího lomu naleznete v knize Jana Černohlávka a kolektivu Babí lom (2009).

O magické síle lokality Babí lom se dočtete v knize Pavla Kozáka Tajemná místa Brna a okolí (2002).

K orientaci v popisované oblasti vám dobře poslouží mapa z Edice Klubu českých turistů č. 85 – Okolí Brna – Svratecko (měřítko 1:50 000).

Foto, ilustrace: 
Lukáš Vymazal
Zdroj: 
Příroda 7-8/2011
reklama